FB stránka

Pavla – putovní foťák

Těžko se píše o sobě. :-) Asi nezbývá nic jiného, než takové klišé... Jmenuji se Pavla Pejcelová, je mi 31 let, jsem z Ostravy a jsem vášnivý milovník psů, především stafordšírských bulteriérů. Věškerý volný čas se snažím trávit v přírodě a díky tomu, že jsem majitelkou dvou psů, tak celý život uzpůsobuji jim. Veškeré aktivity jsou směřovány na psy, ať už to je pobyt v přírodě, canisterapie v domově pro seniory či u dětí, nebo trénink bull sportů.

Co tě jako první napadlo, když se ti předchozí majitel ozval a oznámil ti, že si tě vybral?

Nemohla jsem tomu uvěřit. Měla jsem toho času nějaký splín a ta zpráva, od naprosto neznámého člověka, že mi chce podarovat foťák, byla neuvěřitelná. Asi jsem moc citlivá, ale vehnalo mi to slzy do očí. Měla jsem v ten okamžik pocit absolutního štěstí. Vím, je to materialistické, ale já měla z toho opravdu neskutečnou radost.

Jak se ti se zrcadlovkou fotilo?

Jelikož jsem naprostý amatér ve focení, fotila jsem pouze v "automatu" a fotilo se mi báječně. Kdykoliv jsem měla volnou chvíli, brala jsem foťák do ruky. Natolik mne to chytlo, že vážně uvažuju o pořízení vlastní zrcadlovky. Rozdíl mezi fotkami z mobilu (i když z "fotomobilu" Samsung S4 ZOOM) a ze zrcadlovky je nebetyčný.

Stál ten pocit při předání dál za to, nebo by bylo lepší si foťák nechat?

Rozhodně mne ani chvíli nenapadlo, že bych si foťák nechala. Je to pro mne velký projekt a já jsem vděčná, že jsem mohla být jeho součástí. Ukazuje nám, že na tom my lidé ještě nejsme tak špatně. Pro mne je to ukázka toho, že ač se denně setkáváme se zlobou, špínou a bídou okolního světa, tak na světě ještě existuje pár poctivých lidí. Takže ANO-ten pocit při předání stál jednoznačně za to!

Byl někdy v tvém životě moment, který nebyla možnost vyfotit a lituješ toho?

Takových momentů byla spousta. Snažím si je uchovat v paměti, bohužel jak člověk stárne (resp. všední starosti zaplňují mysl natolik, že vytěsňují vše okolo...), vytrácí se už i vzpomínky. Určitě mne mrzí, že jsem více nefotila své příbuzné, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Kdyby to šlo vrátit, nejenom, že bych je více fotila, ale především bych s nimi více trávila čas. Fotky jsou taková nostalgická chvilka, ale strávený čas s dotyčnými nám už nikdy nic nevrátí.

Několik fotek, které Pavla pořídila