
My, děti války
Potom, co jsme s lidmi z Adry dokončili práci na knize My, děti slumu, jsem se nechal slyšet, že bych klidně znovu pomohl i s jiným, než bangladéšským projektem.
Netrvalo dlouho a ozval se mi Zbyněk, který má v Adře na starosti zahraniční projekty, a nabídl mi, zda bych s ním nechtěl jet na Blízký východ.
Asi dva týdny na to jsme spolu seděli v letadle do Erbílu v iráckém Kurdistánu.
Seběhlo se to rychle a v rychlém tempu to i pokračovalo. Za pár týdnů vývzva na HitHitu, pak druhá cesta na Blízký východ a za dalších pár měsíců byla kniha na světě. Ale to předbíhám…