Potom, co jsme s lidmi z Adry dokončili práci na knize My, děti slumu, jsem se nechal slyšet, že bych klidně znovu pomohl i s jiným, než bangladéšským projektem.
Netrvalo dlouho a ozval se mi Zbyněk, který má v Adře na starosti zahraniční projekty, a nabídl mi, zda bych s ním nechtěl jet na Blízký východ.
Asi dva týdny na to jsme spolu seděli v letadle do Erbílu v iráckém Kurdistánu.
Seběhlo se to rychle a v rychlém tempu to i pokračovalo. Za pár týdnů vývzva na HitHitu, pak druhá cesta na Blízký východ a za dalších pár měsíců byla kniha na světě. Ale to předbíhám…

Vždycky jsem dělal nekomerční fotoprojekty s přesahem. Místo modelek jsem před fotoaparát postavil lidi z okraje společnosti. Zajímala mě sociální problematika a chtěl jsem pochopit, proč se lidi ocitnou bez domova nebo proč se začnou živit vlastním tělem.