No, já svatby vlastně skoro nefotím, ale když už k tomu dojde, držím se pár svých pravidel, přes které vlak nejede.
Jedině tak mohu garantovat kvalitu, za kterou si budu stát.

Dokumentuji

Není nic horšího, než odvést po obřadu ženicha s nevěstou někam do ústraní a několik hodin tam s pěti blesky a dvoumetrovou odrazkou aranžovat zamilované pózy.
Nejen že se mezitím zbytek hostů kope do zadku někde po hospodách, ale především, takové fotky nemají žádnou vypovídající hodnotu. Já osobně pouze dokumentuji. Pokud je atmosféra dobrá, zachytím ji. Pokud ne, žádnými aranžovanými fotkami ten okamžik nezachráníte.

Další výhodou je, že můžu objektivně sledovat průběh svatby, aniž by mě někdo neustále vyrušoval a říkal mi, co mám ještě vyfotit. Vždy si to s nevěstou vyjasním na začátku a mám pak absolutní svobodu. Jsem prvek, kterého nikdo nesmí ovlivňovat a na oplátku se snažím dodat můj osobitý pohled.
Koneckonců, když si mě někdo vybere, tak právě proto.

Nejsem fotograf, ale host

Někomu to může na začátku přijít divné, ale je to v podstatě mejdan a tak lidem rovnou Tykám.
Bavím se stejně jako jakýkoliv jiný host. Je to jediný způsob, jak mohu být dostatečně blízko a získat patřičnou důvěru. Po chvíli již nikdo můj foťák nevnímá ani z 30 cm.

Svatba trvá celý den

Svatba začíná ránem, kdy se nevěsta probouzí (případně ženich). Pokud je to možné, jsem tam při prvním otevření očí. Nic nepřipomene svatbu tak dobře, jako spontánní situace během příprav.
A svatba končí až s posledním hostem. Ať to času stojí, co to stojí, snažím se den i zavírat.
Manželé nakonec mnohem víc ocení momentky, než pusu při obřadu, která jim bude viset nad postelí.
Ano, občas se stane, že někdo vyžaduje pouze obřad, ale to jsou většinou lidé, kteří právě trvají na oněch aranžovaných fotkách. V takovém případě spolupráci odmítám.

Počet fotek

Držím se jednoho pravidla. Čím méně finálních fotek předám, tím větší je pravděpodobnost, že budou skvělé a všeříkající.
Přestože u svateb pořídím až tisíce fotek (někdy i 5000) a vždy mám co předat, snažím se o naprosté minimum (50 – 100 fotek).

Lidé budou trvat na všech pořízených fotkách a budou to obhajovat všemi rozumnými i nerozumnými argumenty, ale mě osobně se vskutku osvědčil opak. Ve všech případech jsme se pak shodli, že ty ostatní už byly zbytečné, nebo nedůležité. V tomto bodě mi budoucí novomanželé opět musí věřit, ale i zde se jim snažím odvděčit absolutní empatií a fotky vybírám s ohledem na ně, nikoliv abych měl v portfoliu něco dobrého.

Technika

Může to znít směšně, ale obvykle si beru jen bezzrcadlovku a jeden objektiv.
Je to pevný objektiv, který nejvíce připomíná pohled běžným okem. Nezoomuji ani nafotím super-wide. Dostatečnou techniku na to mám, ale focení svatby prostě beru jako dokument a být blízko všemu je pro mě zásadní.
Pokud se na začátku s nevěstou dohodnu, že uděláme i fotku všech hostů, vytáhnu na pár minut ten širokoúhlý, ale pak zase zpátky do tašky a spát.
Je pro mě důležité, abych plně vnímal dění a nesázel na formu, ale obsah fotky.

A pravidlo nejdůležitější

Ráno před svatbou vstanu s odhodláním, udělat svatebčanům nádherné vzpomínky. Nikoliv s odhodláním dobře zvládnout kšeft.
Pokud budu upřímně fotit pro svatebčany, je to základ skvělých fotek.

Nakonec bych rád napsal, že se jedná o můj subjektivní názor a můj styl focení. Zřejmě se na něm neshodnu s každým, ale to by ani nedávalo smysl.
Pokud se ani vy neshodnete na stejném pohledu, doporučuji zakázku odmítnout. Věřte mi, obě strany si ušetří mnoho potíží.