Maxim
A tenhle znáte?
Přijde muž k nevidomému a ptá se ho "umíš jezdit na kole, plavat a běhat?" ...
Jenže on to není vtip. Tento muž se doopravdy ptá.
Rozhodl se přejít práh, za který by se odvážil málokdo. Intenzivně připravuje nevidomé na triatlon a podobné profesionální disciplíny. Bez nároku na honorář investuje svůj volný čas a bok po boku s nevidomými běhá, plave, jezdí na kole, lyžuje a pod.
Zbylý čas pak tráví vyčerpávajícím sháněním financí na to, aby "svůj tým" mohl dopravit na opravdové závody a přinesl smysl života tam, kde by většina z nás možná pomýšlela na sebevraždu.
Představuji vám Maxima, v mých očích hrdinu!
Klára
Kontakt: kakejuricova(zavinac)gmail.com
Má vrozenou Hepatitidou typu B. Už po dvou měsících života jí potkala ledvinová kolika a několik dalších kritických nemocí, díky nimž bylo její dětství neobyčejně těžké.
Celou pubertu si na ní lidi ukazovali jako na holku s tou "děsivou žloutenkou".
Později si ale našla přítele a podařilo se jí otěhotnět. Nejkrásnější období života se ale brzy změnilo v noční můru a tělo vykázalo svou službu. Potratila.
Tehdy ale ještě netušila, že začne vůbec nejtěžší zkouška v jejím životě. Doktoři jí po několika náročných operacích stanovili novou diagnózu. Rakovina.
Rozpárali jí břicho od bránice až k podbřišku a začali vybírat vše, včetně lymfatických uzlin.
Následovalo období bolestivých chemoterapií a to ostatní co k rakovině patří, jen se o tom nikdo nechce bavit.
Díky odstranění lymfatických uzlin, jí začaly nepřirozeně otékat nohy a v dnešní době je v podstatě nemožné, aby sehnala kalhoty, které jí padnou. Ke štíhlé postavě má totiž nepoměrně mohutné lýtka a pořádné zimní boty už neměla snad 7 let.
Pobírá invalidní almužnu a nemůže sehnat žádnou práci, kterou by ovšem chtěla. Cena léků, které si musí sama kupovat je fatální.
Nyní je rok 2014.
Nad rakovinou vyhrála.
Naučila se skvěle šít a oblečení sobě i svým známým vyrábí sama.
Má milujícího přítele, se kterým se pokouší otěhotnět aspoň uměle - zatím marně.
Stojí pevně na svých nohách a je zocelená životem.
A kdyby mi to sama neřekla, vůbec nic bych na ní nepoznal.
Představuji vám Kláru, v mých očích hrdinku!
Anna
Kontakt: andy.karlicevova(zavinac)seznam.cz
Tato dívka si našetřila asi čtvrt miliónu, aby měla základ na hypotéku.
Jednoho dne se ale dozvěděla o psích zápasech, které jsou sice nelegální, ale právně takřka nepostihnutelné.
Dostal se k ní bullteriér, který byl v hrozném stavu a rozhodla se, že mu pomůže uzdravit se.
Uzdravit takto zřízeného psa je téměř nadlidský úkol a totální finanční zátěž.
Všechny našetřené peníze bez váhání utratila za záchranu a uzdravování bullteriérů, používaných jako tréninkové trenažéry pro zápasící pitbully a vše co vydělá i dále putuje do čtyřnohých veteránů.
Do dneška již zachránila kolem dvaceti psů.
Měl jsem tu čest poznat slepého a hluchého psa Gastona, o kterého se momentálně stará a musím vám říct, že to byl zážitek. Ten pes, přesto že nevidí ani neslyší, je plný radosti, entuziasmu a vděčnosti.
Tak či onak mu ale už moc dní života nezbývá.
Ale víte co? Přijde další a pak zase další a další..., dokud této dívce nedojde energie.
Představuji vám Annu, v mých očích hrdinku.
Bee Gee
To že děti chodí do školy je u nás samozřejmost.
Naučí se psát i počítat, časem získají nějaký titul a pak i práci. Naprosto běžná věc.
Bohužel ne všude...
Jezdí do Nepálu za dětmi v předškolním věku, aby jim zabezpečil vzdělání s angličtinou. To jim může pomoci vymanit se z extrémní chudoby, případně vycestovat. A když se zrovna do Himalájí nedostane, alespoň pravidelně posílá peníze, i když jich sám jako student moc nemá.
S dětmi komunikuje dlouhodobě a vždy ho potěší každý další stupeň, kterého dosáhnou.
A proč věří tomu že to má smysl?
Sám se narodil v těžké chudobě nepálských hor a jen díky jedné evropské rodině, která finančně podpořila jeho studium, žije kvalitnějším životem.
Nyní se rozhodl vrátit peníze a energii zpět do hry.
Představuji vám muže, který si říká Bee Gee, v mých očích hrdinu!
Bára
Kontakt: barapribylova(zavinac)seznam.cz
Jako většina malých dětí i ona měla ráda domácí zvířátka.
Mluvila s nimi, hrála si po jejich boku a oblíbila si je.
Postupem času ale začala zjišťovat, že jí na zvířatech všeobecně záleží více. Když se na Facebooku objevila fotka opuštěného psa, nespokojila se s prostým sdílením a jednala na vlastní pěst. Po měsících cestování z místa na místo našla nové rodiny hned několika psům. Následně zdarma pracovala na záchranné stanici pro volně žijící živočichy.
Doposud by to byl moc hezký příběh, kdyby se do něj nepřipletla svině rakovina.
Konkrétně "embrionální malobuněčný kulatobuněčný rhabdomyosarkom". Než si stačila uvědomit, co se vlastně děje, už ležela na druhém patře onkologického oddělení v Hradci Králové.
Běhěm roční léčby prodělala epileptický záchvat, nespočet kritických horeček, málem jí amputovali ruku a strávila měsíce na úplné izolaci. Jediné, co jí při svých aktuálních 45kg drželo při životě, bylo odhodlání pomáhat dál zvířatům. Tak silné odhodlání, že nad rakovinou po roce drastických chemoterapií dokázala vyhrát.
Nyní se aktivně angažuje v boji proti velkochovům hospodářských zvířat, dobrovolničí v různých tématických organizacích a je samozřejmě striktní veganka.
Svůj boj už vyhrála a teď bojuje další velkou bitvu. Hájí nejzákladnější právo zvířat. Právo žít!
Představuji vám Báru, v mých očích hrdinku.
Tip na vašeho hrdinu
Pokud vás napadá někdo, o kom můžete říci, že je ve vašich očích hrdinou, pošlete mi prosím podrobnosti, nejlépe i s nějakým kontaktem a já se jej pokusím oslovit.
Cílem je udělat seznam "hrdinů", kteří svými dobročinnými aktivitami mohou inspirovat ostatní a zároveň třeba sami potřebují podporu.
V některých případech finanční, v některých úplně jinou.
Osobně znám řadu lidí, kteří by rádi pomohli, ale prostě neví komu a jak a nechtějí posílat anonymní DMS na netransparentní konta, bez jakékoliv zpětné vazby. Chtějí pomoci konkrétním lidem (nebo třeba i zvířatům) na konkrétních místech. Chtějí s nimi mluvit a třeba i přiložit ruku k dílu.
Do formuláře prosím napište co nejpodrobnější info a nějaký kontak, případně cestu, jak dotyčného oslovit, nebo navštívit.
Váš email je také důležitý, protože vás možná budu muset kontaktovat zpět, kvůli podrobnostem.
Prosím neposílejte tipy na společnosti (například nadace a pod), ale pouze na jednotlivce, kteří se angažují sami za sebe.
Děkuji.
Hlavní myšlenka projektu
Pomocí několika fotografií a krátkých příběhů bych rád demonstroval jednoduchou myšlenku.
Chci ukázat na to, že hrdinou může být každý z nás, aniž by musel zachraňovat lidi z hořícího letadla a pod.
Hrdinou v mých očích je člověk, který investuje svůj čas, energii, nebo své peníze na úkor pomocí ostatním, aniž by musel. Nebo jednoduše někdo, kdo má dostatečně hrdinský přístup k životu, aby by to mohlo inspirovat i ostatní.
Především chci ale poukázat na to, co je opravdu důležité.
Děti v dětských domovech totiž ve skutečnosti nepotřebují tunu drahých dárků k vánocům, ale především rodiče a stabilní zázemí.
Psi v útulcích a záchranných centrech až tak nepotřebují nejdražší granule na trhu, ale nového páníčka, který se o ně řádně postará a bude se jim věnovat.
Chudé děti nepotřebují jednorázový příval jídla, ale např. kvalitní vzdělání, aby časem dokázaly uživit sebe i rodinu.
Jinak řečeno, peníze jsou paradoxně to nejméně potřebné.
Bohužel ale dnes lidé sedí v gauči a koukají na telenovely a když se pak v přestávce objeví informace o tsunami, tahají telefon, aby poslali dárcovské DMS, zachránili svět a zase mohli koukat na další díl seriálu. Takhle to ale nefunguje.
Pokud si však všichni zameteme před vlastním prahem a pomůžeme někomu v našem okolí, žádné charity už nebudou potřeba.
Takže jdi a ...
Zachraň jednoho a zachráníš celý svět. Jeho svět!
Rádi byste pomohli?
Cílem projektu je především nasměrovat vaši energii lepším směrem. Pokaždé, když média zvěřejní nějakou tragickou událost, zvedne se vlna solidarity a lidé přispívají čím se dá. Jenže všude kolem nás je nespočet případů, o nichž nikdo nepíše a do žádného televizního vysílání se nedostanou.
Když jsem na Facebook uploadoval fotku první hrdinky, napsalo mi kolem stovky lidí, kteří chtěli finančně pomoci. Žádali si na Annu kontakt. Vyhovím nyní všem a kontakty na mé hrdiny zveřejním. Pomoci jim můžete jak finančně, tak i fyzicky (např. výpomocí).
Ale nezapomeňte prosím na to, že nepotřebujete abych zveřejňoval příběhy já a nemusíte čekat až se ve zprávách zase objeví důchodce, kterému ukradli vozíček. Můžete jít a kdykoliv pomoci komukoliv v okolí. Vynést staré paní tašku, zajít pro psa do útulku místo do chovné stanice a nebo prostě jen mluvit s někým, kdo je osamělý. Možností je nespočet.
Kontakt na mé hrdiny naleznete vždy u jejich fotografie. Pokud tam není, nepřáli si jeho zveřejnění.
Nejčastější dotazy
Jak vznikla myšlenka projektu "Hrdinové"?
Prvním impulzem byla vlna solidarity u jedné mé fotky z azylu pro týraná zvířata. Uvědomil jsem si, že mám jistý vliv a dokáži ho přeměnit na dobrou věc. Napadlo mě udělat aukci svých fotek a peníze potom věnovat nějaké neziskovce, ale pak jsem si uvědomil, že to chci celé jinak. Jednorázová sbírka nic nezmění a hrdinové jsou mnohem konkrétnější sdělení. Je to návod.
Je projekt dost silný na to, aby změnil svět?
Rozhodně ne! Jsem přesvědčen, že má virální sílu, ale "lajky" na Facebooku svět nezmění. Lidé vyjádří sympatie (nebo kritiku), a život půjde dál zase po staru. Ale kdo ví, třeba se najde i pár lidí, které to namotivuje k nějakým skutkům. Vlastně už teď jsem tím ovlivnil několik svých přátel a ti se začali aktivně angažovat v dobrovolnických činnostech.
Neděláte to kvůli publicitě?
Ano, dělám to i pro publicitu. Čím více lidí mě bude sledovat, tím se zvýší šance, že se podobné projekty dostanou mezi širokou veřejnost a někoho třeba inspirují, nebo dokonce někomu změní život. Rozhodně to ale nedělám s žádným komerčním záměrem.
Odmítl někdo focení?
Ano. Oslovil jsem i několik hrdinů, kteří odmítli zveřejnění detailů i fotografii. Například vietnamská rodina, která se stará o české bezdomovce, shání pro ně deky a sváží jim zbytky jídel z restaurace. Pak také příběh ženy, která se stará o děti, jejichž matka byla vražedkyně a zanechala je na pospas kojeneckým ústavům. S ohledem na charakter některých příběhů samozřejmě respektuji obavy ze zveřejnění.
Podpořte autora
Diskuze