“Snažím se o jednoduchost, čistotu, ale hledám kontrast. Hledám něco, co je jiné než normální. Normální je vlastně to, co je běžné, to, co schválí většina. To ale nejsou ti úspěšní, je to průměr. Neříkám, že je to špatné, ale mě zajímá něco jiného.
Nechci fotografie, které budou vyhovovat všem; hledám něco, čemu říkám jinost nebo divnost. To je něco, co může zaujmout.”

Nakladatelství Zoner Press mě oslovilo, abych se podělil o svůj názor na kompozici.
Nemyslím sice, že bych právě o kompozici věděl něco extra, ale zřejmě to stačilo k tomu, abych zaplnil jednu kapitolu nově vydané knihy.

Kniha nese název Kompozice v digitální fotografii pohledem dvaceti pěti českých fotografů. Jak lze z názvu vycítit, v knize najdete ještě dalších 24 pohledů a názorů.
Jako pozvánku do knihkupectví jsem se rozhodl zveřejnit svou část a věřím, že vás to naláká a budete mít zájem si přečíst i názory ostatních oslovených fotografů. 
Ale teď již k samotné kompozici očima Fotografa bez talentu:

Věci týkající se kompozice mám samozřejmě načtené z knih a různých příkladů. Hledám však spíše obsah a kompozici se snažím neřešit násilně. Často později zjistím, že tam některá z těch pravidel automaticky jsou, ale na místě se nezabývám tím, abych některá konkrétní pravidla dodržel; jde mi především o přirozenost. Při fotografování mám vždy nějaký záměr, řadu věcí mám naplánovanou, ale někdy se vše dotváří až na místě. Vždy vycházím z nějakého konceptu, ale představa nemusí být zcela přesná, zejména u fotografování lidí se projeví často jejich přínos, jejich osobní vklad.

Rád pracuji s horizontem, mám ho rád naprosto čistý, skutečně horizontální. Považuji ho za takovou kotvu, která automaticky připoutá pohled. Dávám přednost přirozenému horizontu. Fotografie by měla být vypovídající sama o sobě, bez nápomoci různých filtrů, skloněných horizontů a podobných vylepšení.

Jde mi především o obsah fotografie. Snažím se o jeho zachycení. Pokud má fotografie obsah, je to pro mě to nejdůležitější a fotku nepokazí ani slabší kompozice. Fotografuji zejména lidi, zaměřuji se na jejich pocity a  výrazy. Např. u turistické fotografie je problém: jsou tam hlavní objekty dva – turista a např. pamětihodnost. Ty dva objekty spolu mohou soupeřit o divákovu pozornost a výsledkem může být, že ji nezíská ani jeden z nich. Já se soustředím na hlavní objekt a snažím se potlačit a omezit to, co by ho mohlo rušit. Výjimkou může být dokument, kde není vždy možnost vše dokonale vyčistit, ale i tak má fotka svoji vypovídající hodnotu.

Snažím se o jednoduchost, čistotu, ale hledám kontrast. Hledám něco, co je jiné než normální. Normální je vlastně to, co je běžné, to, co schválí většina. To ale nejsou ti úspěšní, je to průměr, tedy také průměrný fotograf. Neříkám, že je to špatné. Já ale chci něco jiného, než běžný průměr, nechci fotografie, které budou vyhovovat všem; hledám něco, čemu říkám jinost nebo divnost. To je něco, co pak může lidi zaujmout.

Černobílá fotka mě baví více. Výsledné fotografie jsou černobílé, ale fotografuji do RAW, takže mám k dispozici i barevný snímek. Nejsou to však odstíny barev, co mě primárně zajímá, ale kontrast. Černobílé provedení fotografie mi umožňuje ještě větší soustředění na samotný objekt.

Barva, pokud není z nějakého důvodu nutná, pokud jí není potřeba něco vyjádřit, může pozornost naopak odvádět. Ze stejného důvodu někdy přidávám i vinětaci, která zase slouží k tomu, aby stahovala pozornost na hlavní objekt. V některých případech volím dokonce i celkové ztmavení fotografie a zesvětlením vracím původní tóny k těm částem, na které chci upozornit.

Z hlediska kompozice je černobílá fotografie zajímavou volbou pro začínající fotografy, ale černobílá fotografie není v žádném případě jednodušší než fotografie barevná, spíše naopak.

Černobílá fotografie neznamená být méně kreativní, naopak. Uberete-li barvu, musíte na kreativitě přidat. Kreativita pro mě není hledání nových atraktivních věcí, ale spíše vychází z ubírání a omezování. Uberete-li barvu, musíte ji v černobílé fotce něčím nahradit. Snažím se pracovat nejen s vizuálním kontrastem, ale i s kontrastem obsahovým, jako je to např. na snímku s dítětem odpočívajícím na potetované ruce. Není potřeba ukazovat celého muže, jak drží dítě, jeho ruka o něm dokáže vypovědět hodně.

V jiných případech ale hledám naopak klid, meditaci, zastavení v čase. Rád fotografuji např. lidi s pohledem mimo kameru nebo se zvednutou hlavou a zavřenýma očima, zasněné a zamyšlené, koncentrované do sebe. Takovým snímkům pak dodá černobílá fotografie na síle. Kompozice by neměla odkrývat tajemství, které fotografie přináší, měla by ho uvozovat, ale ne prozrazovat. Smyslem fotografie by nemělo být zavděčit se všem. V prvé řadě by měl fotograf uspokojit sám sebe.

Pokud se od někoho učíte, učíte se jeho názory nebo názory někoho jiného a jeho pohled na věc. Důležité je ale mít vlastní pohled a snažit se o vlastní vyjádření. Moje rada všem je: Dělejte věci tak, jak je cítíte.

Jsou základy, které jako fotografové musíte zvládnout. Doporučuji číst, číst a číst, nebrat však informace jako dogma. Hlavní je to, co člověk cítí. Je zbytečné opakovat autoritu, ale je určitě dobré od skvělých fotografů se učit. Není nutné za všech podmínek bezmezně věřit tomu, že se fotografovat musí tak a tak.

Někdy je na fotografii z pohledu kompozice vše v  naprostém pořádku, snímek splňuje všechna kritéria správné kompozice, ale ve fotografii jakoby něco chybělo. V mém chápání je takový snímek málo „jiný“. Mám rád věci přirozené, ale hledám určitou divnost.
Množství každodenně vznikajících fotografií dnes vytváří tlak na to, co by chtělo být výjimečné. A tím se vracím zpět k tomu, o co s vlastně stále snažím: být v něčem jiný.

A moje další rada je: Tiskněte fotografie, tiskněte je na papíře, čím větší formát, tím lépe.