Niki

"Už dlouhou dobu si nevěřím. V dětství jsem měla nějaké problémy a ani mí bývalí partneři tomu příliš nepomohli. Nemyslím si, že jsem hezká. Vím, že mám v sobě problém. Už jsem se to párkrát snažila řešit, ale nikdy to nedotáhla do konce."

Eva

"Když mám rozpuštěné vlasy, vypadám strašně. Nikdy je nerozplétám z culíku!
Celé moje sebevědomí se motá kolem mého ex. Jednou se to už vyhrotilo natolik, že jsem myslela, že mám infarkt. Nakonec to byl jen nějaký silný stav úzkosti. Situace už se nedala unést.
Chci být ale sebevědomější, abych byla výborným příkladem pro své děti."

Linda

"Moje sebevědomí je na bodě mrazu.
Někdy se bojím nastoupit do autobusu, aby na mě ostatní nekoukali.
Jsem hnusná a nerada chodím mezi lidi.
Chlapi, se kterými jsem byla, mi tak nějak vnukli myšlenku, že o mě nikdo jiný nikdy mít zájem nebude."

Nela

"Celý život ve mě ostatní viděli jen dítě. Měřím 147cm a to je málo. Vyšší holky vždy měly přednost. Ať již při hledání práce, tak při navazování kontaktu s muži.
Navíc toho mám za sebou poměrně dost. V rodině bylo násilí i drogy a všechno se ve mě naukládalo."

Kristýna

"Mám za sebou vztah, do kterého ta druhá polovička šla s vědomím, že mi ublíží. Ano, povedlo se jí to a já si nedokážu odpustit, že jsem to připustila. Následně jsem ublížila sama sobě a od té doby se sama se sebou nedokážu smířit. Jsem nabitá dojmem, že pro žádného nemohu být ta pravá.
A nemyslím si, že bych byla hezká."

Pavlína

"Kdysi jsem byla veselá holka, ale to už je pryč.
V šestém měsíci těhotenství mě přepadl chlap s pistolí v ruce a můj nadřízený mě z práce vyrazil, protože jsem se prý bránila nedostatečně a za tu psychickou újmu si mohu sama."

Chtěl jsem udělat proměnu. Vyfotit ženy před a po tak, jak jsou asi všichni zvyklí. Ale to byla blbost.
Mnohem lepší je, vyfotit jen jednu fotku. Ani ne před, ani ne po, ale prostě nyní. Zachytit realitu, takovou jaká je a snažit se pochopit, proč mají ty dámy pocit, že nejsou ani trochu hezké a pokusit se jim ukázat, co s tím.

A jak to začalo?

Začalo to prostou otázkou "Máte pocit, že nejste hezké?". Tento dotaz jsem pověsil na svoji Facebookovou stránku a strhla se lavina. Desítky žen začalo přiznávat, že se sebou nejsou spokojené, nebo se dokonce nenávidí.
Proto přišel ten nápad s "proměnou". Abych na to nebyl sám, přizval jsem vizážistku Miss Bibi.
A proč zrovna jí?

Miss Bibi

V pěti letech se začala věnovat tanci. Prošla si všemi různými styly a časem se vyprofilovala až k nejlepším českým tanečním projektům. Během své kariéry narazila na tanec jménem Waacking. Tento druh tance sice vznikl v komunitě Gayů, ale postupně se mu začaly věnovat především ženy. Waacking je primárně zaměřený na sexappeal, výrazové schopnosti, pohyb na podpatkách a pod. Bibi procestovala Ameriku i jiné kusy světa a v tomto oboru se rozvíjela a začala toto umění vyučovat na území ČR. Aby práci se ženami dotáhla k dokonalosti, absolvovala vizážistickou školu a aktivně se začala věnovat stylingu.
Nyní se dá říci, že se stala doslova specialistkou na ženskost a s ní spojené sebevědomí.

https://www.facebook.com/missbibimakeupartist
http://www.missbibimakeup.com/

Sobota

Miss Bibi se s ženami setkala v prostorách taneční školy B-Original. Toto místo vybrala kvůli skvělému zázemí a příjemné atmosféře.
Ženy byly dost nejisté, protože vlastně ani nevěděly, co je čeká.
Začalo se jednoduchým seznamováním a nebylo vůbec zapotřebí z nikoho tahat žádné životní příběhy. Vše se totiž dalo jednoduše číst z výrazů, tónu hlasu, či ze zvoleného outfitu.
Následovala série zajímavých cvičení, ve kterých se pracovalo s barvami, s jednoduchými zápisky i například se zrcadlem.
Slečny se rozpovídávaly víc a víc. Některé přispěly svým životním příběhem a jiné zase různými fragmenty z minulosti.
Ve všech případech bylo zřejmé, že na jejich sebevědomí měla vliv rodina, škola, nebo partnerské vztahy.
Další část tréninku byla pohybová. Dámy se učily sebevědomě stát i chodit a dokonce se vcítit do úplně jiných rolí, než je pro ně obvyklé.
Nakonec jsem všem ještě věnoval necelou hodinku já. Nastínil, co je čeká následující den v ateliéru a poradil několik tipů, jak být u focení přirozená a mít příjemný úsměv.

Neděle

Miss Bibi se na druhý den vyzbrojila a přivedla si ještě dvě vizážistky. Klaudii Marhounovou a Lenku Regulyovou.
Dohromady se střídaly na make-upu, vlasech, ale i řádném poradenství, aby naše modelky věděly, jak se příště líčit samy.
Mise zněla jasně. Udělat jen přirozenou vizáž a nesnažit se změnit obličej.
Žádné konturování ani nic podobného. Chtěli jsme dívkám ukázat, že to hezké jsou ony samy. Od Bibi si pak ještě odnesly tipy na oblečení, které se jim bude hodit k barvě očí a vlasů.

Následoval samotný akt focení, což už byla jen malá třešínka na dortu. Přesto se ale v některých očích stále objevovala nejistota. Dokonce při focení došlo i na slzy. Vše se ovšem nakonec obešlo bez újmy na zdraví a dámy nakonec odcházely spokojené.

To ale nebylo vše

Protože se jedná o sebevědomí a ženskou krásu, oslovil jsem Eshop Medaprex, který prodává ryze lékařskou kosmetiku pro omlazení.
Firma našim ženám věnovala kosmetické balíčky, obsahující různá séra a krémy, které v klasické drogérii sehnat nelze.
Moc rád jim za tyto balíčky v hodnotě cca 10 000 Kč udělám reklamu.
Aktérky našeho fotoprojektu byly z balíčků nadšené a já věřím, že to k jejich kráse taktéž přispěje.

A proč jsme to vlastně udělali?

Věděli jsme, že není zcela reálné změnit stav sebevědomí za jeden víkend, ale myslím, že se nám podařilo zažehnout plamen a holky začnou svůj postoj radikálně měnit.
Komplexy, se kterými přišly, se tvořily celý život a bude ještě kus práce, zbavit se jich úplně.
Tímto projektem bychom ovšem rádi otevřeli i ostatní oči. Tato akce je přímý útok na českou povahu a netýká se pouze lidí s nízkým sebevědomím, ale i těch, kteří mají vliv na sebedůvěru ostatních.

Ptáte se jak toho docílit?
Čtěte dále!

Buďte silná osobnost! Rady a tipy

Tip 1: Změňte své vzorce chování!

Každý v sobě máme zapsané tzv. vzorce chování. To jsou v podstatě naučené myšlenkové rutiny, které se automaticky spouští z našeho podvědomí. Pomáhají nám reagovat na situace, bez většího přemýšlení. Zapsaly se do nás již v dětství a vliv na ně měli rodiče i naše přímé okolí.
Měly by nám tedy ulehčovat život.
Bohužel jsme si zapsali i negativní vzorce chování. Ty byly způsobeny strachem, stresem, nebo tlakem ze strany rodičů.
Takové vzorce pak způsobují např., že si neustále vybíráme partnery s podobnými povahovými rysy (manipulátory, agresory, vyděrače,..).
A také způsobují to, že neumíme řešit situace, které jsou jiným jasné.
Opět se můžeme podívat na příklad neustále se opakujícího domácího násilí. Zatímco jiné ženy jsou si jisté, že by po jedné facce ihned odešly, ty s negativními vzorci chování partnerům dávají nové a nové šance.

Mám ale dobrou zprávu.
Negativní vzorce se dají změnit na pozitivní.

Odborníci i samozvaní koučové používají různé metody jako například EFT. A nezřídka si za to nechávají hodně platit.
Já osobně jsem ale přesvědčen, že návod může být jednodušší.

Prvním a super levným lékem je Flow lístek

Pravděpodobně jej znáte z knihy Konec prokrastinace.
Tužka, malý zápisník a každý den zapsané cca 3 pozitivní věci, které vás potěšily.
Klidně úplné maličkosti. Ale výsledný efekt může být doslova raketový.
Nevěříte? Přečtěte si, jak se o flow lístku rozepsal Otto Bohuš. A mimochodem, tato metoda zachraňovala životy v americké armádě.
Flow lístek sám o sobě vzorce chování až tak nemění (mění orientaci části mozku zvané Amygdala z negativních podnětů na pozitivní.), ale je skvělý právě v kombinaci s následující radou.

Dalším superlékem je trénink

Asi si říkáte, co je tohle za radu?
Tuto metodu ovšem já osobně považuji za svatou. Ve výše uvedené knize Petra Ludwiga je to označeno kapitolou “Hrdinství”.
A jak to funguje? Kdybych to měl shrnout do jedné věty, zněla by asi takto.
“Říkejte častěji ano.”
Nikoliv bezhlavě a každému jako ve filmu YES MAN, ale všem malým výzvám. Kdykoliv se vám do něčeho nechce, hecněte se a udělejte to. Líbí se vám někdo na zastávce? Jděte k němu a řekněte mu to. Nic víc, hotovo. Jeden úsměv a upřímný kompliment.
Nemáte po práci chuť jít ještě běhat? Jste unaveni? Jen vyražte! Stačí na deset minut, ale běžte.
Přesně takovými maličkostmi si vyplńte den - každý den. Pořád hledejte malé výzvy, do kterých se vám nechce.
Čím častěji to budete dělat, tím více si toho budete moci napsat do flow lístku. Flow lístek totiž správně funguje, jen pokud se tam neopakují stále stejné věci.
Váš vzorec chování se změní radikálně. Za pár měsíců už budete dělat velké věci a velké změny, aniž by vás to bolelo.

Tip 2: Nečekejte!

Pracujte na sobě, ale nečekejte na výsledek! “Začala jsem cvičit a až zhubnu, budu s vámi taky chodit na ty taneční lekce, ale teď si ještě netroufám. Akorát by se mi vysmáli.”
Ne! Nikdo by se vám nevysmál.
Jediné, co by bylo k smíchu (nebo spíše k pláči), je nechat si ujíždět život před očima. Už tak je dost krátký a ještě v něm čekat, až zhubneme, až nám doroste ta lisina na hlavě, až si koupím ty nové šaty, až budu po té plastice nosu, až se tím jazykem naučím mluvit plynule, až… umřu.
To, že na sobě pracujeme, je samozřejmě správně, ale život máme k tomu, abychom ho žili.
Pozor abyste nedopadli jako děti, které měsíce žadodí o nějakou hračku a když jí nakonec dostanou, hrajou si s ní dva dny.

Tip 3: Sebedůvěra versus soudnost

Problémy se sebedůvěrou vznikají již v dětství a ranném mládí. Když otec synovi nedovolí přiložit ruku k dílu, protože by to mohl pokazit, zadělává mu tak na slušný komplex.
Sebevědomí se nejvíce rozvíjí ve věku 10 až 12 let a největší vliv na rozvoj mají rodiče.
Rodiče by měli své dítě podporovat a budovat v něm víru s sebe i své dovednosti.

Pozor ovšem na soudnost.
Typickým příkladem přílišného sluníčkářství je matka, která svou lehce obézní dceru přihlásí do soutěže Miss. Její dcera je pro ní tak krásná, že by jí snad nechala udělat i speciální edici panenky Barbie. Dcerka hrdě nakráčí na casting a tam jí sestřelí sebevědomí na dalších 10 let.
Netvrdím, že by jí matka neměla podporovat, ale měla by jí také objektivně vysvětlit, že soutěž krásy není kvalitní měřítko přirozenosti ženy.
Pokud jste rodiče, nebo budoucí rodiče, budujte prosím u svých ratolestí zdravé sebevědomí a zároveň i zdravou soudnost.

Tip 4: Vezměme si příklad z Angličanů

Když jsem nějakou chvíli žil v Anglii, všiml jsem si jevu, který mě mile překvapil.
Lidé tam mají totiž jednu zajímavou vlastnost. Místo toho, aby hledali nedostatky, najdou si nějaké pozitivum.
V Čechách je bohužel tipycké dívat ne na lidi takto: “Docela hezká ženská, ale má...”.
V Anglii naopak řeknou “Ta má krásné oči” a to i v případě, že to ostatní už není tak zajímavé.
To je také důvod, proč jsou tam všichni mnohem sebevědomější. Jednoduše mají naučenou vzájemnou galantnost. Angličané samozřejmě mají i mnoho špatných vlastností, ale v toto jim zatím můžeme jen závidět.
Nevěříte, že jsou Čechy tak v prdeli? Tak se podívejte do diskuzí nejnavštěvovanějších plátků Novinky.cz, Blesk.cz a podobně. Tolik nenávisti na jednom místě jinde jen tak neuvidíte.

Dalším faktem je, že ti co mají názor pozitivní, nechají si ho obvykle pro sebe. Ti co jsou ale proti, ihned to všem dají sežrat (čti jako: vlastní komplex se snaží přehodit na jiné).
Konstruktivních diskuzí je v naší zemi jen jako šafránu.

A mimochodem, v knize Spolupráce přes hranice kultur jsem se dočetl, že Češi jsou jedni z nejvíce zakomplexovaných lidí na planetě.

Tip 5: Není to váš problém

Pokud se někomu nelíbíte, někomu vadí váš smích, si o vás někdo myslí blbosti,...
není to váš problém!
Je to jen jeho osobní pohled v jeho osobním životě. Na planetě je dalších skoro 7 miliard lidí, ale my se skoro zhroutíme z jednoho nebo pár názorů? A nedej bože, aby nám někdo něco ošklivého napsal na Facebook a ostatní mu ten komentář olajkovali. Co na tom, že vyjádřit názor tupým kliknutím na “like” je vlastně zhruba to co dokáže průměrná opice.

Ba ne, nic z toho není váš problém. To je něco, co si musí vyřešit ostatní v sobě. Vás se to netýká i když to tak vypadá.
Pokud nevěříte mně, přečtěte si druhou dohodu z knihy Čtyři dohody. Tam to autor Ruiz Don Miguel vysvětluje zřetelně.

Tip 6: Využijte barvy

Miss Bibi radí:
Barva vás může podtrhnout, nabít energií, nebo dokonce změnit vaši dosavadní náladu. Uvědomte si, jaké barvy převládají ve vašem šatníku a zda se za ně neschováváte. Obecně platí, že šedivé, černé a hodně tmavé odstíny nosí lidé, kteří se chtějí schovat před ostatními.
V každodenní praxi to konzultuji se svými klienty. Ptám se, proč si na sebe nevezmou třeba šťavnatou vínovou sukni, která by jim ladila k barvě vlasů.
Odpovědi jsou však až příliš podobné. “No to ne, to bych moc zářila na ulici.”
No a proč ne?
Navíc, často postačí třeba jen jeden rafinovaný doplňek. Například náhrdelník, šála, klobouk, rukavice a další.

Fotky ze zákulisí

Závěrem

Nyní už víme, že na náš osobnostní vývoj měla největší vliv výchova od rodičů a zřejmě i první ročníky základních škol.
Minulost už bohužel nezměníme, ale na síle osobnosti můžeme pracovat neustále. Jen na nic nečekejme a začněme ihned!
A když říkám ihned, myslím opravdu nyní. Tedy, jakmile nasdílíte tento článek, aby mohli začít i ti ostatní:)

Pojďme začít měnit českou tlačenkovo-pivní povahu a hledejme na horších věcech to dobré a přestaňme na dobrých věcech hledat chyby. Nebojme se být trochu blázni, jen proto, že by si o nás někdo jiný mohl "nedejbože" něco pomyslet.
Pojďme prostě žít!

Já jsem Fotograf Bez Talentu a mám hodně fanoušků, ale i mnoho lidí, který mě nemá rádo a možná i nenávidí.
Někdo kvůli tomu divnýmu jménu, někdo kvůli fotkám, někdo jen protože je to cool,...
Ale víte co? Je mi to u prdele. Já jsem šťastnej.