V první řadě bych rád řekl jedno.
Z pozice fotografa vás mohu ujistit, že pokud svatba není dobrá, fotograf by se mohl přetrhnout, ale dobré fotky prostě neudělá.
Dobrou svatbou je myšlena ta, kde se lidé opravdu baví, nebojí se projevovat emoce, není jim trapné udělat nějakou “divokost”, a to vše, aniž by byli úplně namol. Nezbude pak nic jiného, než fotky aranžovat a to je spíš za trest.
Pokusím se napsat návod, jak se k takové fotogenické svatbě přiblížit co nejvíce.

Ale začnu hned trochu kontroverzně.
V mých očích je svatba něco lehce posvátného.
Dva lidé se rozhodnou posunout svůj vztah dále a zpečetit to, že jsou tu jeden pro druhého.
Osobně mě vytáčí, že do toho má co kecat stát. Dva lidé potřebují povolení státu, že mohou mít svatbu. Chjo..

Bohužel potřebují i státem pověřeného oddávajícího, který k tomu má oprávnění.
A už tady bývá kámen úrazu.

Jednou jsem fotil svatbu, na které měl oddávající proslov.
Děti byste měli trestat, manželka má doma uklízet, ..bla bla  bla, snůžka keců z období tak 30 let starého. Kdyby ten foťák nebyl drahej, hodil bych mu ho do xichtu.
Další oddávající zase přišel, že má jen půl hodiny, protože ten den musí oddat ještě asi 4 páry a tlačil hrozně na pilu.

Takhle myslím ne!
Když už musíme přijmout fakt, že přijde nějaký úředník s tužkou kvůli podpisu, měl by se aspoň hodně snažit. Vždyť je to probůh možná nejdůležitější oslava v životě.

Rozhodně doporučuji předem zkontrolovat proslov a zajistit, aby byl v souladu s vaší životní filozofií. Pokud jen trochu můžete, zajistěte také, aby měl dostatek času a přišel to udělat, aby vás řádně oddal a zpříjemnil vám oslavu, ne aby si odbyl kšeft.

Místo konání

Když už jsem u toho, že je svatba posvátný obřad, pojďme si říct něco o místě konání.
Absolutně nechápu obřady na radnicích a podobných neosobních místech. Není nic méně fotogenického, než obřad v místnosti s překliškou a komunistickým designem.

Některé kostely jsou hezké a u rodin s náboženskými kořeny to zcela chápu.
Přesto si myslím, že pokud se chceme brát před bohem, pak je příroda to nejbližší místo.

Mě osobně z fotografického pohledu nic nenadchne víc, než svatební branka na louce, u jezera, u lesa, nebo třeba na pobřeží moře. K tomu skupinka natěšených a šťastných lidí a garantuji vám, že nepotřebujete nic jiného. A popravdě, jemný vánek do vlasů dá fotkám krásnou dynamiku, kterou v kostele nevykouzlíte.

Jakkoli honosné místo vyberete, vždy to bude větší kýč, než příroda. Na to vsaďte krk.

Čas obřadu

Další přežitek, který se ovšem často týká právě pracovní doby státních zaměstnanců, je hodina obřadu.
Někdo někdy řekl, že svatby se dělají dopoledne a tak to jako je.
Řeknu vám, není nic horšího, než být svatební host na svatbě, jejíž obřad skončí v 11 hodin dopoledne, nevěsta s ženichem se vypaří fotit aranžované fotky a zbytek hostů zatím pošle do pr.., pardon do hospody.

Proč by obřad nemohl být v podvečer?
Krásné měkké světlo, lidé odpočatí, aniž by vstávali v 6 ráno, žehlili oblek a šli ještě rychle umýt auto. Proč by se prostě lidé nemohli sejít odpoledne, v klídku se bavit, pak si užít podvečerní obřad a jít “chlastat” až večer?

Neříkám to jen tak. Na několika takových svatbách jsem byl a bylo to úžasné. Skvělá atmosféra, skvělý obřad a výborné světlo.
Všechny babičky a dědečkové stihli jít spát včas a nemuseli prosedět odpoledne u koláčku s likérem a zbytek hostů se bavil do rána.

Zažil jsem obřad před sedmou večer u studánky v lese a šampaňské se chladilo v potoku. Vizuální porno.

Dekorace

S místem konání svatby souvisí i dekorace.
Krásné květiny, svíčky, dezerty, uvítací i informační cedulky a mnohem více.
Rozhodně netvrdím, že je to špatně. Jen mě vždy mrzí, když vidím ty kytice za tisíce a stoly ozdobené ve stylu restaurace Potrefená husa, které rozpočet nafoukne o desítky tisíc.

Přitom na oslavách bývá krásné právě to, kolik hostů se na přípravách podílí.
Každý umí něco a jedna je přes koláčky, druhá přes květiny, třetí umí psát krásným písmem   a obvázat zavařovačku stuhou dokáže téměř každý.

Moje rada zní:
Neplaťte drahé profesionální dekorace a udělejte si maximum sami (včetně jídla). Bude to vaše a bude to pro vás osobnější. Budete mít na svatbě kousek srdce mnoha z hostů.
Navíc pro fotografa je to mnohem zajímavější. Čím originálnější dekorace, tím bohatší fotky budete mít.

A věřte mi, viděl jsem už hodně svateb. Některé v zámcích, jiné v pivovarech, ale nic z toho nikdy netrumfne osobitě dekorovanou zahradu někde na venkově.
Dejte do toho duši, ne peníze.

Hudba

A každá správná svatba musí mít kromě dekorace také hudbu.
Tak sáhneme po svatebním DJovi, někdy je i v ceně pronájmu hospody. Bože,..

Není nic horšího, než nechat zábavu na pospas obtloustlému chlapíkovi, který tam nikoho nezná a jeho hudební databáze se pyšní všemi hity Michala Davida a Maxim Turbolenc.
Nechci zpochybňovat ničí vkus, ale tyhle dva interpreti se dají poslouchat jen pokud jste brutálně pod parou a to už pak vznikají dost nedůstojné fotky.

Hudba tvoří velkou část atmosféry, lidé při ní projevují emoce a často určuje úroveň zábavy.
Krom toho, cizí chlápek s jednou ze dvou košilí, které kdy vlastnil, na fotkách nikdy nebude vypadat tak dobře, jako váš kamarád s kytarou, nebo pohodovej DJ, kterej vás zná a ví, jak vás dobře naladit.
Kdybych připravoval svoji svatbu, napsal bych hostům o seznam jejich oblíbených  interpretů.

Dresscode

A teď z čistě fotografického hlediska.
Pokud vám mohu poradit, nastavte si nějaký stylový dresscode. Vypadá to výborně a ještě se u toho lidé dobře baví.
Stylové kšandy, retro šaty, stejná barva motýlků, jeden styl účesu,… Fantazii se meze nekladou. Na fotkách je to prostě konzistentní.

Svatební program

Rozbít talíř, rozkrojit dort, nějaká ta klišé svatební hra, jíst a pít. Klasika.
A co třeba 50 metrů dlouhá skluzavka z igelitu?
Ano, zažil jsem, bavil jsem se, miloval jsem to.
Chce nevěsta hrát nohejbal ve svatebních šatech? No a proč ne?

Vždyť svatba je možná jediná oslava toho druhu za celý život.
Proč se upínat pouze k těm konvenčním přežitým aktivitám? Vždyť co jiného, než svatba, by mělo být nezapomenutelné?
A jak může být nezapomenutelné něco, co bylo zkopírováno už tisíckrát?

A nebo úplně jinak

Pokud máte pocit, že jsem zcela rozložil koncept klasické svatby, ještě přitvrdím.
Víte, že některé páry (hlavně v cizině) dělají svatby dvě? Jednu formální nutnou a úřední, kam nepozvou nikoho, protože je to totální nuda. A pak druhou svatbu, což je právě ta velká oslava. Tam už nemusí vůbec nic. Může je symbolicky oddat kdokoliv ze známých, obřad si mohou udělat třeba o půlnoci a nemusejí se zabývat žádnými pravidly.
Jednu takovou svatbu jsem zažil i v ČR a že to byla jízda.

Pokud novomanželé trvají na aranžovaném focení, lze to vyřešit stejně elegantně. Prostě se fotí v jiný den. Hosté na ně nemusí čekat a oni mají moře času na individuální focení.

Pár tipů na závěr

Kašlete na předpovědi počasí. Stejně to neovlivníte. Prostě si svatbu užijte za jakýchkoliv podmínek. Ani déšť nepokazí dobrou atmosféru, pokud se sejde fajn parta.

Pokud máte blízké kamarády v cizině, neváhejte je pozvat. V některých zemích je běžné, že si host zaplatí letenku do jiné země kvůli svatbě, protože to za to prostě stojí. A z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se cizinci prostě umí bavit více.

Udělejte svatbu klidně na celý víkend. Nebývá to zpravidla o nic moc dražší.
Hosté mohou přijet již večer před svatbou, v klidu se aklimatizovat, seznámit se s ostatními, zvyknout si na fotografa a krásně se vyspat.
Stejně tak mohou v neděli pozvolna odjíždět a nikoho to nestojí moc nervů.

Najměte si fotografa, který přijede udělat přirozenou reportáž, ne aranžované fotky a skupinovky ve tvaru srdce, na kterých jsou obličeje stejně tak malé, že nikdo nikoho nepozná.