Sepsal jsem několik tipů a metod, které využívám při focení lidí. Nejčastěji jde o klienty, nebo modely.
Kdo byl na mé přednášce, něco z toho již zná. V opačném případě se prosím nechte inspirovat, pokud se vám nějaký tip zalíbí.
První díl je zde.

Fotograf a model jsou partneři

Jedním z nežádoucích jevů je rozdílné postavení fotografa a modela.
Pokud jeden z nich dává najevo svou nadřazenost, či naopak působí až příliš submisivně a celou iniciativu přenechává druhému, vztah je nevyvážený a focení to může negativně ovlivnit.

Typickým příkladem je začínající model, který se stydí a vše chce nechat pouze na fotografovi.
Ten by sice měl umět focení vést, ale prostor pro svou autentičnost a originalitu by měl mít i klient.

Ať již je rozdíl ve společenském statutu, aktuální náladě, nebo v počtu zkušeností, mělo by ze všeho nejdřív dojít k rovnováze. Někdy si o tom stačí jen promluvit.

Já osobně od modela vyžaduji vlastní iniciativu a to samé přináším já. Dílo, které vzniká je výsledkem spolupráce. Nadřazenost, ani podřazenost do spolupráce nepatří.

Kde se bere stud

Vše je připravené, oba jsou na místě, ale model se stydí a nedokáže se uvolnit.
To je poměrně běžná situace. Především, když vás osloví někdo, bez předchozích zkušeností s focením. Najmul si vás např. díky inzerci na webu a nyní stojí před neznámým člověkem, který po něm vyžaduje přirozenost.

Osobně v podobných případech jdu až k samotnému jádru problému a pokouším se vysvětlit, co to vlastně stud je.

Stud je převlečený strach.
Strach z toho, že porušíme konvence, které nám byly v mládí vštěpovány. Celou dobu nás učili, že se máme chovat slušně, abychom nepobouřili ostatní a že je dobré být lepší, než někdo jiný.
Za chyby ve škole nás trestali špatnými známkami a za ty jsme to pak slízli doma.
Nebyl prostor pro chyby.

A kde není prostor pro chyby, tam nelze rozvíjet kreativitu.
Vysvětlit, že jde o výsledek a nikoliv o to, co si bude myslet sousedka naproti v okně je klíčové.

Pocit bezpečí

Strach lze kromě dodáním informací potlačit také navozením pocitu bezpečí.
Toho lze docílit například dobrou prezentací, jak bude focení probíhat i ujištěním, že přesně vím, kam směřuji a jaký očekávám výsledek (pořád ovšem nechávám prostor pro vlastní invenci).
Neméně důležitý je včasný příchod, zajištění vhodného zázemí a celková připravenost.

Fotograf je lídr

Při focení nechci nic, co bych nebyl ochoten udělat i já sám. Pokud chci, aby se model přestal stydět, musím mu ukázat, že ani já nemám problém se klidně “ztrapnit”.

Pokud chci, aby model vlezl do studené vody v zimě, musím být ochoten to udělat také.
Jako důkaz rovnocennosti i pro to, abych lépe pochopil, jak se cítí.
Focení lidí je totiž hlavně o empatii.

Hledám motivaci

Každý má nějakou motivaci a ne vždy je ihned zřejmá. Někdo chce hezké fotky jako vzpomínku na mládí a někdo chce prostě jen fotky na Facebook.

Snažím se ale hledat ten elementární důvod, kterým může být nízké sebevědomí kvůli velkému nosu, stejně tak jako udělat radost babičce. Pokud ji objevím, mám v rukách nitky, za které lze tahat a získat tak náklonnost opačné strany.
Motivaci lze ale i vnuknout
Čas od času fotím lidi pro velké společnosti. Takové naplánované focení zaměstnance otravuje a všichni už chtějí mít odfoceno co nejdříve.
Když poprosím o jemný úsměv, dostává se mi i odpovědí typu “Ne! Není se čemu smát.”
No, udělejte pak skvělé firemní fotky:)

I ten nejpřísnější ředitel má ovšem svou druhou stránku.
V onom případě můžu přijít s jinou nabídkou. Řeknu mu, že to nemusí vůbec brát jako nutné firemní focení, ale že je zrovna dobře oblečen a učesán, a že se prostě pokusím vyfotit fotku sebevědomého sympaťáka. Fotku, kterou může využít i pro osobní účely. Dát ji třeba do rámečku manželce jako dárek.

Nejednou se mi tak podařilo zcela prolomit ledy a nutno říci, že šlo o velmi mocné muže, kteří jsou zvyklí stát si za svým.

Komunikace

Ať fotím zkušenou modelku, nebo nesmělého staršího pána, vždy je důležité udržovat stabilní konverzaci.
Tu zásadně směřuji k tématům blízkým focenému. Zajímám se o jeho život i jeho názory a dost se ptám. Lidé obecně inklinují k tomu, mluvit o sobě a pokud je konverzace přirozeně vztahována k jejich životu, prohloubím tím vztah a získám větší důvěru, která je při focení nutná.

Fotky průběžně ukazuji

Často se setkávám s názorem, že fotky se klientovi neukazují, dokud nejsou upravené.
To považuji za chybu.
Každý má svůj subjektivní pohled a může podlehnout zkreslení reality vlastním názorem (tzv. bias).
Fotograf pak může některé důležité detaily přehlédnout. Ať už jde o nespokojenost s levým profilem, nebo pocit druhé brady.
Je dobré se na začátku modela citlivě zeptat, zda jsou partie, se kterými není spokojen a při focení na to dbát.
Na druhou stranu, některým lidem zcela chybí sebevědomí a kritizují na sobě každou maličkost.
V takovém případě by si fotograf měl umět fotku objektivně obhájit.

Krásné detaily

Umění vidět sklenici poloplnou, nikoliv poloprázdnou, je otázkou tréninku.
Někdo touto vlastností disponuje celý život díky dobré výchově, ale my ostatní to můžeme pravidelně trénovat.
Zkoušejte se na lidi dívat s tím, že si začnete všímat hezkých detailů. Zkuste hledat krásu pod povrchem a všude. Nezlepší se jen vaše oko pro focení, ale i celkový přístup k životu.
A vy muži, až dnes půjdete z práce, řekněte první ženě, kterou potkáte nějaký kompliment a vyzdvihněte některý detail. Jen tak, nezištně a bez postranních úmyslů. Určitě tím nikoho neurazíte.

Dech

Role dechu je při focení lidí zásadní. Při různých emocích se nám lidem mění dech, jeho hloubka i jeho frekvence.
Pro autentickou fotku nestačí jen říci zatvař se dramaticky, ale musíte modela rozdýchat do požadované polohy.
Pro drama až zuřivost je to rychlé a krátké dýchání, pro zamilovanost naopak mělký dech. Dech pak automaticky ovlivní i samotný výraz.
Sami si někdy zkuste svůj dech sledovat a následně poznatky využít i k focení.
Vůbec se pak nezdráhejte nabídnout rozehřívací běh, či fyzické cviky.

Kinofilm a Instax

Tento tip se netýká pouze lidí, ale focení obecně.
Paraelně také fotím na kinofilm, nebo instantním aparátem (čti Polaroid). Udržuji se tak v bdělosti a učí mě to rozlišovat vzácnost situace. Když za jedno políčko zaplatíte 3 Kč až 30 Kč, začnete hlídat mnohem více faktorů fotografie. Hledáte opravdu zajímavé světlo, kompozici řešíte trochu zodpovědněji, a exponujete s větším rozmyslem i znalostmi.
To je skvělý trénink.
A co se týče instantní fotky, ta má ještě jednu obrovskou výhodu. Je to totální lamač ledů. O tom se skvěle rozepsal Marcel Konečný.