Jak bys sám sebe charakterizoval?

Já bych řekl, že jsem úplně obyčejný člověk, kterého velice baví politika.
Někdo sbírá známky, někdo se hrabe v autech, někdo jezdí na kole a já se zajímám o politiku. A stejně jako cyklista musí tvrdě trénovat i já politice věnuji velkou spoustu času.

Co se týče profesního života, jsem spokojený zdravotní bratr, ale na oblečení mám napsáno zdravotní setra, protože označení “bratr” oficiálně neexistuje.

Můžeš mi jako úplnému lajkovi přes politiku jednoduše vysvětlit, co se momentálně děje v Evropě, případně na blízkém východě? Opravdu tak, abych to pochopil.

Vyznat se v tom není vůbec jednoduché.
Války už se dnes nevyhrávají střílením. Válka je boj o moc a využívá k tomu především média. A ta média samozřejmě necílí na lidi, kteří používají kritické myšlení a mají čas si vše detailně ověřovat jako já. Cílí na lidi, kteří nemají čas hledat hloubkové informace.
Obecně zažíváme celoevropské a možná i celosvětové střídání moci. A nejen moci, ale i způsobů, jak se k ní dostat.
Tradiční strany jsou přežité a na moc dostaly chuť ty progresivnější a populistické.
Bohužel se jedná o velmi rychlý proces, na který nejsou schopné reagovat ani sofistikované instituce, natož normální lidé, kteří pak vkládají volební lístek do urny.
Blízký východ je specifický tím, že tam přibývá mladých lidí, kteří chtějí žít více západně, ale tradiční strany se tam drží moci a jsou ochotné kvůli tomu prolévat krev.

A jak vlastně vznikla ta uprchlická krize?

Uprchlická krize není nic nového.
Na světě je aktuálně 62 milionů uprchlíků a my se tu bavíme asi o 1 milionu, který nyní míří do Evropy. V Africe se tyto pohyby dějí už desítky let. Pamatuji si zprávy o hladomorech již ze svého dětství. Teď se to ale dotýká Evropy, proto se o to všichni tady začínají tolik zajímat. Dříve se o to zajímali pouze lidé z oblasti lidských práv.

Ten masivní příliv, který známe ze zpráv, rozhodně nebyl začátek. Uprchlíci již byly třeba 4 roky v úprchlických táborech u nich, ale OSN již finančně neunesla tu přibývající zátěž a došly peníze. Z už tak hrozných podmínek pro život se staly nelidské podmínky a tak vznikla ta “nová vlna”.

Takže oni utíkají už z uprchlických táborů?

Ano, jedna část ano. Ta druhá čekala kolem Sýrie až Asad prohraje a oni se budou moci vrátit domů. Z počátku skutečně prohrával, ale získal podporu Ruska, které zásadně změnilo situaci. Syřané věděli, že už se nebudou moci vrátit a začali prchat do Evropy.

Když ležíš tolik hodin týdně v informacích o politice, jaké zdroje využíváš a jaké doporučuješ?

Hodně využívám Twitter. Pomocí klíčových slov si najdu oblast, kde se třeba zrovna něco děje a čtu si příspěvky a odkazy tamních lidí. Ty jsou většinou nejrychlejší a z první ruky.
Následně pak čtu např. The Guardian, který se tématům věnuje do hloubky. Dále pak třeba middleeasteye.net.
Nedávno jsem viděl zprávy na Nově a nestačil jsem se divit, jaké zkreslení informací tam probíhá.

A když je všude tolik informací a tolik polopravd, máš vůbec ještě nějakou jistotu, že to co najdeš ty je pravdivé?

Pokud by se informace, které si přečtu na Reuters nebo TheGuardian, ukázaly jako mylné, pak je samozřejmě opravím. Několikrát se mi stalo, že jsem byl na chybu upozorněn a pak jsem samozřejmě své texty na soc. sítích opravil.
Ale to co tam zveřejňuji se vskutku snažím ověřit u těch nejdůvěryhodnějších zdrojů a tak mám svědomí čisté.

Ty často jezdíš pomáhat sem na Balkán do uprchlických táborů. Co tě k tomu vede? Fyzická pomoc už přeci jen politiku přesahuje.

Nejen já, ale mnoho dalších dobrovolníků sem jezdí, aby dali najevo odpor k aktuální politické i informační situaci v ČR. Jsme tu, abychom ukázali, že nejsem jen země plná nenávisti vůči uprchlíkům. Z mé strany je to tedy spíš postoj. I když sem jezdí až 4000 dobrovolníků z ČR, stejně jim nedokážeme pomoci dost efektivně. Reálněji pomáhám doma např. důchodcům, ale zde jde především o vyjádření stanoviska.

A jak se k uprchlíkům vlastně staví lidé zde v balkánských zemích?

Téměř jisté je, že se k nim staví lépe než ČR. A to především ze dvou důvodů.
Mají s nimi reálný kontakt a denně je tu vidí v obchodech, na ulici a pod. Vnímají je jako omezení, ne jako reálné nebezpečí. Takže je tu určitá nelibost, ale nikoliv nenávist.
Dalším faktem pak je, že balkánští lidé si ještě dobře pamatují válku a soucítí s těmi lidmi.
To my nedokážeme. Ne proto, že bychom byli zlí, ale už ani naše babičky válku většinou nezažily, pokud nejsou hodně staré.

A čeho se tedy lidé v ČR vlastně více bojí? O své bezpečí, nebo o to, že ze svých daní budou financovat “parazity”?

Dle mého názoru spíše ta druhá varianta, s tím, že nejde jen o peníze, ale i o nějaké osobní pohodlí. Například pocit ohrožení pracovních pozic. A to především těch méně kvalifikovaných. Když se podíváš na západ, tak takovou práci tam skutečně dělají imigranti.
Takže ano, je to určité zatížení sociálního systému.
Bezpečí s uprchlickou vlnou nebude menší. Pokud by pro teroristy ČR byla zajímavá, vždy by si našli cestu jak to provést. Ať už s uprchlickou vlnou, nebo bez ní.

To čeho se lidé také dost obávají je vliv islámu jako kultury a náboženství. Je to reálná hrozba. Opravdu se může Evropa islamizovat?

Lidé přicházející z horších podmínek jsou progresivní i vitálnější a budou se snažit být lepší ve všem. Na pracovním trhu, v učení a také i ve víře. To tomu strachu nahrává do karet.
Na druhou stranu, muslimů je v Evropě zhruba 5% a statistiky říkají, že je to spíš naopak, že Evropa ovlivňuje je. Např. klesá jejich porodnost po pěti letech pobytu zde z 3,5 na 2,3 dítěte na matku. Tímto trendem by nás nedohnali ani za stovky let.
Navíc, ani teď, když už jsou v Evropě miliony muslimů, není zaznamenán žádný trend islamizace.

Východní Evropa má přirozený strach z neznámého. Pro nás muslim rovná se terorista, protože jiný obrázek neznáme. Jediní, kdo lépe znají muslimy jsou ti, co hodně cestují, případně v zahraničí dlouhodobě pracují.
Problém ale také je, že lidé obecně nevěří evropským institucím a tomu, že by náboženskému tlaku odolaly.

A proč tedy vlastně nechtějí k nám do ČR, ale nejčastěji míří do Německa, nebo třeba do Anglie? Vždyť to hrozně nahrává názorům, že jde pouze o ekonomické migranty, nikoliv uprchlíky z válek.

Ze všeho nejdříve je třeba říci, že zhruba třetina z nich jsou skutečně ekonomičtí migranti.
Je ale dlužno vysvětlit, co to znamená. Za ekonomického migranta se dnes označuje třeba i homosexuál, který nepochází z těch tří dnes preferenční zemí, přesto mu doma hrozí i trest smrti. Ekonomický migrant není ten, kdo se má ve své zemi dobře, ale chce se mít ještě lépe. Spousta z nich tam žije v totálním strachu a nesvobodě.
Ti opravdu ekonomičtí v Evropě už většinou jsou z dob, kdy byly hranice přívětivější.
A k tomu útěku do nejbližší bezpečné země. Například mnoho válečných uprchlíků ze Sýrie jsou kurdové a ti jsou v konfliktu s Tureckem. Turecko pro ně sice je o něco bezpečnější, než Sýrie, ale rozhodně ne bezpečná země.

A proč tedy nechtějí třeba do ČR?

Zřejmě nejsásadnější věcí je možnost získat azyl. Podle evropské legislativy, pokud zažádáš v nějaké zemi EU o azyl a ten je ti zamítnut, nesmíš žádat již v žádné jiné zemi EU.
V ČR je několikanásobně menší šance ten azyl získat. A tam hrozí i riziko, že tě deportují zpět do své země, což by pro mnoho uprchlíků mohlo znamenat smrt.

Pak je tu další problém. ČR má nastavenou roční karanténu, kdy člověk se statusem uprchlíka nesmí pracovat a je tlačen do sociálních dávek. Nejen, že se tak uprchlík stává státu na obtíž a ztratí pracovní návyky, ale on často musí ihned vydělávat, protože si na tak náročnou cestu musel půjčit, nebo vše co měl prodat.

A v neposlední řadě, v západních státech už jsou jejich menšiny, které jim pomáhají zajistit nějaké první bydlení, či kontaktují někoho, kdo je zaměstná.

Mezi ty menší aspekty patří například jazyk. Lidé z blízkého východu se mnohdy učí světové jazyky jako je němčina a angličtina a logicky hledají země, ve kterých je mohou uplatnit.
Nebo fakt, že jejich děti budou mít ve xenofobně naladěné zemi neustálé problémy. Třeba ve škole.

A je to vůbec opravdu tak? Jsme xenofobně naladěná země? Není to jen o těch pár tisících frustrovaných lidí, kteří pravidelně navštěvují všechny diskuze a šíří tam nenávist? Není to jen špička ledovce, pod kterou je většina naprosto normálních lidí?

My nejsme přímo nenávistní, to ne, ale jsme pomoc-odmítající. Jasně že ti trollové v diskuzích budou vždy nejvíc vidět a dělat dojem, že jsme nenávistná země, ale o těch se nebavíme. Podle průzkumů jsme ale v různých časových intervalech nejméně ochotni pomáhat. Podobně je na tom Polsko a Slovensko.
Ale aby se českých lidí zase zastal, je nutno dodat, že na to má velký vliv mediální zkreslování reality. Západní média jsou mnohem přesnější a realističtější.

Ono ale nejde jen o nepřesné informace, ale objevuje se čím dál více tzv. Hoaxů (účelově vymyšlených informací), které mají za úkol vyvolat paniku a strach. Kdo má vlastně na něčem takovém zájem? Co z toho kdo má?

Obecně vzato jsou to manipulátoři, kteří chtějí získat podíl na moci. Může se třeba jednat o nějakou méně významnou stranu nebo zájmovou skupinu, která ale umí dělat PR.

A můžeš popsat ten proces? Jak to takové straně konkrétně může dopomoci k moci?

Tyto vymyšlené negativní informace, které jsou navíc hodně emočně zabarvené, mají extrémně velký dosah. A přesto, že funguje dost kvalitních webů, které hoaxy spolehlivě vyvracejí, nemají takový dopad, jako ta lež.
Získávání moci pak funguje tak, že se proti tomuto imaginárnímu problému ohradí a dá najevo, že proti němu chce bojovat.
Osobně si ale myslím, že to již ztrácí efekt, protože tuto taktiku začalo používat mnoho zájmových skupin a získaná moc se tříští do všech.
To ovšem neznamená, že to neovlivňuje veřejné mínění. Bohužel ovlivňuje.

Říkáš, že se lidé nechávají médii moc jednoduše manipulovat. V čem vidíš problém? Jak by to šlo eliminovat?

V této konkrétní problematice je dobré sledovat dlouhodobou práci organizace Člověk v tísni.Ta se snaží v ČR  i v zahraničí svými programy vchovávat občansky zodpovědnou společnost.
Ale popravdě, těch zkreslených informací je dnes všude tolik, že i s dobrou školní průpravou bude těžké se zorientovat v tom, co je pravda a co ne.
Já třeba nejsem příliš zručný a když se pokouším něco spravit a dělám to už po šesté, prostě s tím třísknu a kašlu na to. A podobně to bude mít normální člověk, který nemá tolik času na sledování politiky. Prostě se na to vykašle.
Jenže jde o naší budoucnost a o to, kdo bude jak nakládat se státem.
Takže bych byl určitě pro zařazení výuky kritického myšlení do školní osnovy.

A kdybys měl neomezenou moc, jak bys řešil uprchlickou krizi ty? Byla by vůbec nějaká možnost?

Rozhodně by to nebylo nic triviálního. Jednoduché řešení neexistuje.
Největší problém je v tom, že si Evropa sedí na svých penězích a je to pro ní to nejdůležitější.  
V první řadě bych musel přijít před lidi a oznámit jim, že se to jejich peněz výrazně dotkne. Nebyla by to levná záležitost, ale v opačném případě se problém bude jen prohlubovat a neustále se vracet jak bumerang.

Potom by se muselo vyvolat nějaké mezinárodní jednání, které by zastavilo války a lidé neutíkali z ohrožení života, nebo nedůstojných podmínek pro život.
A nakonec, musel by se vymyslet nějaký efektivní program pro země třetího světa, protože války se vedou o zdroje a třetí svět vysychá.

Takže tvrdíš, že je to jen začátek a že budou mnohem silnější uprchlické krize, protože na zemi docházejí zdroje?

Ano, to je můj názor. S docházejícími zdroji budou přibývat války.

A dá se aktuálně tedy vůbec mluvit o krizi, když se bavíme o jednom miliónu uprchlíků, kteří navíc již mají zajištěné aspoň základní životní minimum (stany, oblečení, hygienu, jídlo,...)?

Dle mého názoru to není krize, ale spíše komplikace.  To krize nikdy ani nebyla a ten termín používám jen proto, že je obecně používaný.  Milión lidí do 700-miliónového kontinentu není krize, ale komplikace. Nebo ještě jinak, je to spíš pouze krize politická.

Ty se pomocí sociálních sítí a blogu snažíš ovlivnit veřejné mínění a edukovat společnost. Co podle tvých zkušeností převládá? Konstruktivní diskuze, nebo tvrdohlavé prosazování vlastních názorů?

Já mám dvě cílové skupiny.
Svou sociální bublinu lidí, kteří jsou humanisté a občas potřebují slyšet, že to je správná cesta. A tu širší skupinu, což jsou uživatelé, kteří se na Facebooku nijak neprojevují, ale vím že to čtou a jsou otevřeni informacím, jen třeba nemají potřebu se k tomu vyjádřit.
Ti, co mé příspěvky neustále negativně komentují, již mají velmi vyhraněný názor a já nemám ambice jim ho měnit.
Ve svých příspěvcích se snažím méně tlačit na emoce a informace dokládat důvěryhodnými zdroji.

Já tě na Facebooku sleduji a čtu i některé diskuze. Nezřídka se stane, že ti tam někdo argumentuje poměrně logicky. Byl by si ochoten změnit opravdu pevný názor, kdyby někdo přinesl opravdu silné argumenty?

Ano, několikrát se to již stalo. Dokonce jsem změnil i pevné volební preference na základě silných argumentů. Konstruktivní diskuzi jsem otevřen, ale nyní je již mnohem komplikovanější mě přesvědčit o opaku, protože jsem se naučil nedělat si žádný názor, dokud se v problematice dostatečně nevzdělám, což znamená strávit desítky až stovky hodin čtením.

Cítíš, že tvoje práce nese ovoce a veřejné mínění opravdu pomáháš změnit směrem k humánním hodnotám?

Pozoruji to spíše jen ve svém okolí. Jak jsem již řekl, dělám to také proto, že mě politika baví a rád ty informace sdílím, ale žádné rešerše o svém vlivu si nedělám.
Razím strategii “ber, nebo nech být”. Nikoho nenutím, ale ani nemám chuť a energii se s nikým dohadovat.

Jaký byl den s Karlem Patákem (a zbytek týdnu v táboře)

Abych tento rozhovor udělal, rozhodl jsem se strávit necelý týden přímo v uprchlikém táboře, kde Karel pomáhal jako dobrovolník. V srbských táborech Principovac a Adaševci operuje český tým PLNU (Pomáháme lidem na útěku), ke kterému jsem se přidal.
Mimochodem, pokud jste dočetli až sem a rádi byste se k pomoci zapojili, nebo si o uprchlících udělat vlastní názor jako já, není nic jednoduššího, než napsat na dobrovolnici@plnu.cz.

Kromě samotných návštěv táborů jsem v jednom z nich také dvakrát přespal přímo ve stanu s uprchlíky.
Dohromady jsem viděl přes tisíc lidí, kteří jsou na útěku. Děti, rodiny i osamocené jednotlivce. S desítkami z nich jsem se také bavil o jejich situaci.

Měl jsem povoleno fotit, ale pouze pod podmínkou, že nebudu zveřejňovat fotky dětí tak, aby je bylo možné evidentně rozpoznat. Srbský komisariát mi k tomu vysvětloval, že se od začátku uprchlické krize ztratilo až na 50 000 dětí. Byly uneseny za účelem prostituce a otroctví. Konkrétní detaily jsem ale už nezjistil.

Kdybych měl jednou větou popsat, jaký jsem měl z uprchlíků dojem, řekl bych, že jsou vyděšení a ve vzduchu je cítit beznaděj. Děti si situaci naštěstí až tolik neuvědomují a vypadají veseleji. Afgánští jsou nejpozitivnější a Iránští se mi zdály nejvíce zamlklé.

Z táborů je povoleno odcházet, ale do nejbližšího města je to přes 2 hodiny pěšky, takže se chodí spíše na procházky do přírody kolem táborů. Každý den jsou uprchlíci počítáni srbskou policií a je dlužno říci, že to ne vždy vychází. Je tu poměrně mnoho pokusů o překročení hranic, což se moc nevyplácí.

V táboře jsem se cítil bezpečně a nezaznamenal jsem žádné konflikty. Dvě noci ve stanu byly klidné a jediné co mě sužovalo byla zima (nastydl jsem).

Hodně smutné byly samotné příběhy. Téměř každý tam viděl umírat někoho ze své rodiny, nebo svých blízkých.

V táborech je všudypřítomný zápach z toalet, kterým se tak ale asi ani nedá říkat. Hygiena je tu opravdu špatná a nebýt PLNU, nebyla by asi žádná.
Jídlo je 3x denně zajištěno ze strany Srbska a jde o kuchyni podobné té školní, takže nic hrozného.
Tolik k pobytu v uprchlických táborech.

Můj pohled na uprchlickou krizi:

Jak už řekl Karel v rozhovoru, uprchlická krize je spíše komplikace, nIkoliv vážný problém.
Já politice nerozumím a nikdy se o ní zajímat nebudu, protože v ní nevěřím.
Věřím ovšem v lidské hodnoty a jsem přesvědčen, že pokud můžeme pomoci někomu, kdo to potřebuje, měli bychom tak učinit i přes určitá rizika, které to může přinést.

Ano, beze sporu je v uprchlické vlně i mnoho radikálů, nebo jakýchkoliv jiných zmrdů, ale ty jsou prostě všude. Myslet jen na sebe, svou rodinu a své nejbližší je sobecké, pokud víme, že to je na úkor další spousty lidí.

Co mě ale mrzí mnohem více, je fakt, že tato komplikace s uprchlíky rozděluje lidi na dvě strany. Tzv. sluníčkáře a slušnočechy (hnusí se mi oba výrazy).
Nenávist a hate se šíří českou diskuzí jako mor.
Síla ale vždy byla v kooperaci a v konstruktivní diskuzi. Snaha přebití svým názorem je demonstrací moci, nikoliv síli. A moc je charakteristická tím, že jednomu odebere a druhému o to více přidá. Zatímco síla je spojení energie každého z nás do celku.

Pojďme tedy společně rozumně komunikovat, respektovat své názory, být ochotni je změnit na základě kvalitních argumentů, spojovat se - nikoliv rozdělovat a i přesto, že máme odlišný názor, přestaňme se navzájem kopat do prdele a pojďme být silní, ne mocní.

Je mi jasné, že po tomto textu zareaguje mnoho odpůrců islámu, ale to je v pořádku. Jsem naprosto otevřen konstruktivním komentářům a jsem i ochoten změnit názor. Ale v opačném případě to bude jen plýtvání časem.

A co se týče válek a všech důvodů, proč lidé utíkají ze svých zemí, elegantně se k tomu vyjádřila kapela PIO Squad ve své nové písni “Hranice”.
“Nikdo mi nespálil dům, neměl jsem na krku nůž, nemusel víru zapřít - vše vám nemůžu říct.”